7.kapitola-poslední

2. května 2008 v 21:48 |  Kapitolovka:Frankie
7.kapitola-Dobře, nebo špatně ?!
Šli jsme několika chodbama. Většinou byly úzké, a strop byl nízky.Jednou jsme se i plazili, a já se svou klaustrofobií sem hodně těžko hrabala. Po dvouch hodinách jsme dorazili k východu. Hodně jsme se divili, ale šli jsme dál. Vešli jsme do krásné rozkvetlé zagrady. Takovou jsem ještě nikdy neviděla. Modré kytky z žlutýma puntíkama. Okvětní lístky ve tvaru hvězdičky.

"Hele, támhle je náký výklenek, pojdme se tam podívat!" řekla jsem a spatřila krásný kopeček, ve kterým byl výklenek, vyzděný kameny.
Přistoupili jsme blíž a pečlivě jsme si ho prohlíželi. Pak Márf řekl to, co mě taky napadlo: " To vypadá jako výtah!"
"Souhlasím" odpověděla jsem a stoupnula si dovnitř. Kim mě marně upozornovala, abych nezatáhla za provaz, který tam visel. Ve mžiku jsem se někam řítila. Slyšela sem jen volání Kim a Márfa at dám na sebe pozor, že za mnou hned přijedou. Já se ale nebála. Poprví sem se nebála. Cítila jsem divný pocit. Nikdy dřív jsem ho necítila. Byl takový jako kdybych padala do hlubiny a nemohla se chytnout žádného provazu. Zároven byl ale jistý.
Výtah zastavil v nákém sklepě. Nebo to bylo aspon sklepu podobné. Počkala jsem než tam přijel Márf a Kim a pak jsme všichni tři prozkoumávali. Bylo tam celkem prázdno, občas se ta válela sláma. Došli jsme až k kamenným dveřím. Nikde žádný zámek, nic. Bylo nám jasné, že někde kolem bude náká věc, která dveře otevře. Všichni jsme nahmátávali, až Márf narazil na kamen, který když se nakopl, tak se dveře otevřeli.
Z místnosti se valila zlatá záře. Nikdo nic neviděl až na zlatou depresivní záři. Já jsem vyndala tři sluneční brýle a podala sem je Márfovi a Kim. Sama sem si jedny nandala.
Viděla jsem krásnou zlatou sošku, slona, s vyvalenýma očima. Jeho legenda vypráví o tom, že lidem přináší radost, a upomíná smutek. I já jsem měla ten pocit. Zapomněla sem na okolí, jako Kim a Márf a všichni jsme se dobrou čtvrthodinu dívali na démonus a zažívali nejkrásnější chvíle.
Když jsme se spamatovali, Márf zůstal ve dveřích,já jsem se postavila na levo, a Kim napravo.
Já jsem naklonila ruku přes démonus a stiskla jí s Kim.
"Vydám sílu za nás obě" řekla jsem a odešla jsem pět kroků dozadu
Hrozně jsem se soustředila, až najednou ze mých rukou vytryskl modrý proud. Bylo to jako uragán, který jsem ovládala, sílou ve svém těle. Nemířila jsem s ním na démonus, ale na Kim. Ta už měla napřáhnuté ruce, a polovinu síly převzala do svých rukou.
Obě jsme se napřáhly a rukama jsme tlačily proud proti sobě, když se protnul v prostředku, měly jsme ho sklopit na sošku. Obě jsme zatlačily, ale moje tělo nebylo tak silné, aby odporovalo moci Kim, a tak se najednou síla obrátila proti mně.Letěla a letěla a já měla zavřené oči. Máchala jsem rukama, řvala stop a všemožně sem se to snažila zastavit. I Márf a Kim se o to pokoušeli, ale modrý proud zasáhl do mého břicha. Ucítila jsem strašlivou bolest. Moje břicho začalo hořet. Ohen se valil po nohou, po hrudi a stoupal k hlavě. Já nesnesitelně řvala, a pak jsem se svalila na zem. Poslední co sem slyšela byly nářky Kim a Márfa. A jediný hlas co jsem vydala bylo: "Miluju tě" pak jsem přestala vnímat. Cítila jsem, jakoby jen kousíček ze mě se vzdálil od těla a upínal se na paprsek zářícího světla. Po minutě už se pocit nedal popsat. Dál jsem nic necítila, jen jako bych padala do černé díry a žádná jiskřička dobra mi nemohla pomoct…

…Probudila jsem se u mě v pokoji na posteli. Na stole ežel lísteček, že jsou naši u babičky, a e pak mám taky přijet. Řekla jsem si, že se mi to všechno zdálo, ale pro jistotu jsem nahmatala mobil a otevřela seznam. Jezdila jsem kurzorem, ale žádné jméno s názvem Miláček Márf tam nebylo. Lekla jsem se, co se stalo a proto jsem hned zapnula počítač. Otevřela jsem icq, ale nikde nebyl kontakt Márf. Tak sem se rozhodla, že se k němu přenesu. Ale co se to děje?! Já nemůžu kouzlit! Prostě to nejde! Co se sakra děje! Musím zajít do druhé říše. CO?! Kartička do druhé říše taky zmizela. Tak to nebyl sen. Umřela jsem! Smutně jsem se svalila na postel a brečela. Napadala mě představa, že Márfa už nikdy neuvidím. Pak mě ale napadlo zajít za Kim. A tak jsem si vzala tepláky a tenisky a běžela jsem až k jejímu baráku.
"Kim, co se stalo?!"
"Víš…Při tý akci si zemřela. Zemřela si pro 2.říši! Márf si tě ani nepamatuje. Jestli se bojíš o něj, tak ten je v pořádku,ale neboj, až někdo otevře vzácnou knihu legent, uvidí, že ses tam připsala. Budeš slavná, i když se tam už nikdy nevrátíš!"
Mně vyhrkly slzy.
"A to už nikdy neuvidím Márfa?!"
"Ne" Rozbrečela jsem se a utekla. A věděla jsem už tehdy, že budu mít zkažený život…

…o dvacet let později (33let)
Už pět let jsem štastně vdaná s Mikem. Teda aspon to vypadá, že jsme štastní. Každý si myslí, jak se milujeme, i on sám, ale já miluju jen a jen M8rfa, který vlastně neexistuje…
Ted máme s Mikem 3 děti, Lizzi(po mojí kočičce), Natalí(po Mikeho matce) a Márfa…
Pracuju jako redaktorka v nejslavnějším časopisu v Londýně, ale nikdo neví, jak těžký mám ted život. Často upadám do záchvatů kůli tomu, že jsem ztratila Márfa. Ale umím se ovládat. Miluju svoje tři děti a pro ně budu žít. A taky budu žít pro svého skvělého bratra Jamese, slavnou modelku a zároven sestru Kath, pro Mikeho a hlavně pro kluka, který mi dopřál nejhečří dva roky mého života, a ted by si přál, abych žila štastně…
Frankie Clarson
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnculkaxD AnculkaxD | 17. května 2008 v 8:33 | Reagovat

Škoda, že ste si tohle nepřečetli!!!Je mi to moc líto a navíc mě zajímá jak se to líbí

2 Twerka Twerka | Web | 29. června 2008 v 12:21 | Reagovat

Nevěděla jsem že tvůj spisovatelský talent sahá tak daleko,opravdu s emi to moc líbilo=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.