close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4.kapitola-druhá polovina

2. května 2008 v 21:43 |  Kapitolovka:Frankie
pokračování
V autobuse sem si sedla a on stál, mě to moc pohodlny nebylo, ale nedalo se nic dělat.
"Kdo je Márf?!" zeptal se po dlouhém mlčení
"Nikdo, já sem se přeřekla." Vymlouvala sem se
"Aha"

"Vystupujem!" zvolala sem a on mi jen zamával se slovy že jede ještě jednu zastávku. Já se pomalounku šourala k baráku.
Když sem tak odpoledne seděla u počítače a byla sem sama doma tak někdo zazvonil. Moc mě zajímalo kdo to asi bude a tak sem se koukla z okna. No tohle??? To je poslední člověk, kterýho bych tam čekala. TamTam. Nejdřív sem chtěla dělat že nejsem doma, ale nejsem přeci žádná srababa a tak sem okno otevřela a povídám.
"Ahoj Deino, co chceš?!"
"Mno…víš potřebuju s tebou mluvit."
"Cože, ty se mnou?"
"Nák tak" cože nechápu to, najednou něco potřebuje a je milá, ale já jí ukážu! Vzala sem si džíny a pruhovaný tílko, tenisky a sešla za ní dolu.
"Ahoj, nechápu proč za mnou lezeš."
"Hele mě je jasný, že Márf bude asi tvuj přítel, jinak bys na něj nevzpomněla a když máš Márfího tak bys mi Mikeho mohla nechat ne?"
"Deino, Márfa neznám a Mike je pěknej a sám se rozhodne, jestli bude s tebou nebo se mnou, pa." A zabouchla sem dveře. Pak sem si chatovala se svou kámoškou Mary a s Kim.
Večer přišel táta s Kathe a dal jí do vany. Sám usnul a tak sem se o ní musela postarat. Když v deset přišel James tak sem ho poslala do pokoje, než příde máma, Bízí sem uspala a pak šla taky spát.

Dnes, 3.1. sem měla jít k zubákovi. A protože sem v jeho ordinaci měla bejt až v devět, tak sem první hodinu ve škole nebyla a válela sem se v posteli. V půl devátý už sem v džínsách a černobílém tričku odcházela z baráku, samozřejmě sem měla kabát a dneska,protože byla venku zima, sem měla i kozačky.
Nasedla sem do autobusu, a vezla se několik zastávek. Najednou mě něco praštilo do oka.
"Auuuu." Řekla sem ale nikdo v autobuse si mě nevšímal
Byla to obálka! Tak sem vystoupila z autobusu, schovala sem obálku do batohu a běžela sem k zubákovi, protože sem měla spoždění.
"Dobrý den, Frankie Clarson, tu máte 5liber."
"Ano, děkuji, posad se!" řekla sestřička zubáka
"Pan doktor tu bude hned!" dodala po chvíli a připravovala mu čaj
Po chvíli přišel mladej zubák v bílým a zvolal:
"Otevřít!" Já otevřela pusu zavřela oči a cítila jak se mi vrtá v zubech
"Vše v pořádku, akorát budeš mít rovnátka, na noc. Zavoláte na číslo na tomhle papírku." Cože?! Já nemám hnusný zuby, to je urážka!
Popadla sem batoh, nandala si kabát a odešla. Pak sem jen zařvala: "Nashle"
Nasedla sem zase do autobusu a jela ke škole. Přišla sem o dvě hodiny takže už budu mít jen čtyři! Huráá.
"Když ted mam ještě půl hodky tak si aspon přečtu ten dopis z DRUHÉ ŘÍŠE." Pomyslela sem si a vytáhla z tašky stříbrnou obálku. Otevřela sem jí a vyndala sem třpytivý papír, nehmotný a písmo se tam samo oběvovalo:

Slečno Frankie Clarson,
Prosím, zajděte ještě dnes do ministerstva kouzel,
Potřebuji s vámi nutně mluvit.

Zdraví pan Bequild


Pak dopis zmizel. Já už sem vystoupila, přešla přechod a vešla do školy.
"Dobrý den, já byla u zubáka." Řekla sem a vy třídě byla zrovna Leissenová…
"No, Clarson! Co si to dovoluješ?! Příjít pozdě a ještě nadáváš panu zubařovi! K tabuli a ihned! Napíšeme si diktát."
Já sem do lavice kde seděla Kim hodila batoh a odkráčela k tabuli.
"A ty, Mike, pojd si taky zkusit napsat dikát!" vyzvala Mikeho a on si stoupnul vedle mě.

Po škole jsme šli já, Kim a Mike na zastávku a Kim pořád dělala na Mikeho oči.
"No tak, Kim, už toho nech!"
"Čeho sakra?!" vypadalo to jako by mě chtěla zabít a tak sem se jen pousmála a nastoupila do autobusu.
"Nešla bys dneska k nám, Frankie?" ptala se Kim
"Nemůžu, musim si něco zařídit."
"A co kdybychom šli všichni ven?!" vložil se do rozhovoru Mike
"Na brusle!" navrhla sem
"K rybníčku?" ptala se Kim
"Jo" odpověděli jsme s Mikem nastejně
"Tak pa, ve čtyři u rybníka" řekla jsem a vystoupila
Já sem nejdřív šla domu, tam sem se převlekla do sukně a nechala tam batoh, a pak sem běžela na zastávku, kam sem do automatu strčila oranžovou kartičku a vstoupila do druhé říše. Pomalu sem před sebou máchala rukou až se dotkla výtahu. Pak sem nahmatala neviditelné tlačítko a výtah se otevřel. Zmáčkla sem tlačítko s nápisem ministerstvo kouzel a noví talenti a pak už sem se jen vezla.
Výtah se rozevřel a já zas viděla jen temnou chodbu. Nejistě sem tou chodbou šla a pak zaklepala na dveře ministerstva kouzel.
"Dobrý den, hledám pana Bequilda."
"Jméno?" řekla jedna stará babka
"Clarson"
"Ach ano, pan Bequild vás už očekává, pojdte se mnou prosím!" a tak sem se za ní vydala.
Pohybovaly jsme se pořád v jednom patře, ale prošly jsme několik chodeb. Nakonec jsme nastoupily do úplně jinýho výtahu a když jsme z něj vylezly, byly před náma velký zlatý dveře.
"Tak tady" řekla bába a zaklepala
"Dále" ozvalo se z komnaty
A babka otevřela dveře. Do dveří mě strčila o odešla.
"Dobrý den"
"Dobrý…slyšel sem, že Konner chce, abys našla sošku krásné Felišky, je to pravda?"
"Kdo je Konn…"
"Er, Konner je Márf"
"Aha, no jo, chtěl"
"A přistoupila si na to"
"Asi ano, proč?!"
"Protože se v sobotu musíš dát do práce! Jinak tě pošlem do druhé kategorie"
"Dobrá nashledanou!" a mávla sem ukazováčkem
Objevila sem se doma, kde už byla máma a dokonce i babička.
"Ahoj babi, ahoj mami."
"Ahoj" odpověděly obě
"Babička ti něco přivezla."
"Co?!"
"Večer ti to dám." Řekla bábí a usmála se
"Dobrá, mami, jdu si zabruslit na rybník."
"Jo a do šesti doma, jasný?!"
"Do šesti?!"
"Tak do osmi, ok?!"
"Jojo, díky papa." A zaklapla sem dveře.
Kim už na mě čekala a společně jsme došly pro Mikeho.
"Může jít s námi Victor?"řekl Mike
"Kdo to je?" ptala sem se
"Můj brácha a je mu patnáct!" odpověděl
"Jasně" neváhala Kim a přijala nabídku
Ze dveří vyšel nejen Mike, ale i boží hnědovlasej kluk se zelenýma očima. Victor. Měl stejnou bundu jako Mike a nesl si na rameni i stejný brusle xD
"Ty voe, ten je ještě hezčí než Mike" pošeptala mi do ucha Kim.
Pak jsme všichni šli k rybníku. Nandali jsme si brusle a hupsli na rybník.
Jako malá jsem byla skvělá krsobruslařka, ale měla sem strach, že už si to nebudu pamatovat. Ale, po chvíli sem se rozbruslila a podařilo se mi udělat piruretku a další otočky.
"Ty jo, kde ses to tak krásně naučila?" ptal se Victor
"Ona chodila jako malá na krasobruslení." Odpověděla mu Kim
"Aha"
Mike si bruslil na druhé straně rybníka a nás si nevšímal. Mě to už moc nebavilo a tak sem tam Victora a Kim nechala, popadla sem brusle a šla domu.
Bylo sedm a já zrovna stála před barákem .
"Ahoj mami, už sem tu."
"Jojo, dej si s náma teplý čaj."
A tak sem si sedla k mamce a babče, popíjela horký čaj a baštila makový koláčky. Pak sem se dozvěděla že babička u nás přespí, protože má zítra sraz s starýma kámošema.
"Něco pro tebe mám kočko." Řekla babička
"Jupí, hurá a co?!" radovala sem se
"No, je to někde schovaný, prohledej druhý patro!" řekla bábí a já se vydala prozkoumat druhý patro. A řekla sem si, že překvapení bude nejspíž v ložnici, protože tam nejmín chodim. Tak sem otevřela dveře a co to na posteli nevidim BYLO TAM KRÁSNÝ KOTÁTKO.
Moc sem babičce poděkovala a pak sem je tam nechala. Napustila sem si vanu a vzala sem si
do koupelny kočičku, která mi občas cumlala prsty. Když sem už byla v pyžámku vzala sem si dole večeři a šla s ní do pokoje. Nechtěla sem totiž aby tam kočička byla sama. Byl jí teprve týden a dva dny.
Když sem usínala pořád plakala a tak sem si jí musela na chvíli vzít i do postele x).

Ráno, když sem se probudila mě štípalo v krku a vůbec sem nemohla spolknout rohlík k snídani.A tak sem šla s mámou k doktorce, která mi oznámila, že mám angínu a že budu brát antibiotika.
Tak sem se vrátila domu kočičkou a rozhodla sem, že jí budu říkat Lizzi. Asi se jí stejskalo, a hned se na mě sápala. Já jí dala mlíčko a pak sem si s ní hrála.
Zalezla jsem do postele a popíjela horký čaj. Máma už byla v práci a babička se chystala na ten sraz.
Nejdřív seem chtěla bejt na nootebooku , ale Lizzi mi to nedovolila >Đ
Stejnak když usnula zapla sem comp a chatovala. Kolem šestý sem usnula a probudila sem se až ráno.

Když sem se v deset v pátek vzbudila, šla jsem nakrmit Lizzi a sama sem si dala housku. Když se mi podařilo Lizzi uspat vzala sem si svou oblíbenou knížku NEOBYČEJNÝ ŽIVOT MĚSTKÝCH KÁMOŠEK.
Ale, ani sem nepřečetla stránku a někdo zazvonil. Tak sem vylezla z postele a šourala se k onku, kde byl… Márf.
"Ahoj, jdu nahoru, jo?!" ptal se
"Ne, Ne počkej moment."
"Tak jo, mákni." Rychle sem na sebe hodila džínsy a oranžový triko, vlasy sem si sčesala a zavolala, at de nahoru.
"Ahoj, jak si věděl, že sem doma?!"
"No…já…máš přece angínu, ne ?!"
"Jo" a usmála sem se on lusknul prstem a v ruce se mu objevil pugét plnej růží.
"Mám tě moc rád a nechci bez tebe žít." Já sem se pousmála a dala mu pusu.
" Víš mám tě taky ráda, ale je ti 16! Nemůžu s tebou chodit! Prostě ne!" ne, co sem to udělala, já….chci s nim chodit, ale nedokážu to.On se zvedl a odešel. Já se rozbrečela, ale pane bože sem tak blbá.
"Lizzi, slib mi že se ti nic nestane, když tě tu chvíli nechám." A přenesla sem se ukazováčkem k němu domu.
"Márfe, sem blbá, strašně moc tě miluju, opravdu!"
Ten nic neřekl a políbil mě. Chtěl bejt se mnou celej den, ale já musela za Lizzi. A tak sem se s nim rozloučila a oběvila se opětně u mě v pokoji.
"Lizzi, maličká, kdepak seš?!" hledala sem jí, ale nemohla sem jí naleznout
Už mi bylo do breku až sem z koumelny uslyšela tiché mnoukání. Rozběhla sem se a ve vaně ležela LIZZI!!!
"Poj sem maličká." A popadla sem jí do náruče
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.