2.kapitola- Legendární Christy a zkoušky 3.kategorie
Celou noc sem nemohla spát. Čekaly mě ty zkoušky, ale já přece neumim žádná složitá kouzla. No, ale za to sem nemohla…Vstala sem v 9 hodin.Mamka už byla dávno pryč, a zrovna asi v letadle, takže sem jí ani nevolala.Navíc sem byla strašně rozcuchaná.
Celou noc sem nemohla spát. Čekaly mě ty zkoušky, ale já přece neumim žádná složitá kouzla. No, ale za to sem nemohla…Vstala sem v 9 hodin.Mamka už byla dávno pryč, a zrovna asi v letadle, takže sem jí ani nevolala.Navíc sem byla strašně rozcuchaná.
To mi vadilo víc než cokoliv jinýho, a tak sem se tajně odšourala do koupelny. James naštěstí ještě spal. Umyla sem si hlavu, vyfenovala a natupírovala, pak sem se namalovala a vzala sem si tříčtvrteční džíny- hodně tmavý- a k tomu zelený triko s velkým bílým nápisem. Stříbrný střevíčky to všechno doladily. Raději sem se potom sebrala, abych nepřišla pozdě. Všechno probíhalo jako včera akorát sem nenarazila do výtahu.
"Dobrý den, Frankie Clarson." řekla sem dědkovi kterej rozdával papíry na zkoušky
"Tu máte." Dal mi dvoustránkový test a posadil mě dozadu, do poslední lavice.
Spanikařila sem, ty obsahy kouzel sem nikdy neslyšela. Bezmocně sem odevzdala test.
"Ne, já to nedokážu!"
"Fajn, odejděte!" a ukázal na dveře.Ale v tom přišel ten pán, před kterým sem kouzlila.
"Tahle dívka, Clarson, je automaticky přijata, má moc, kterou měla Christy. Bude s nejlepším klukem 5.kategorie, jasné?"
"Ano, tak tu máš, a ted pudes s panem Bequieldem."
Rozzařila sem se a odešla s tim pánem. Jeli jsme výtahem až do 21.patra a tam jsme vešli do třídy, kde byla hodina pro 5.kategorii.
"Marfe, ty pojd s námi." Zavelel pan Bequild.
Marf si zbalil věci a šel za námi. Cože??? On to je ten kluk, kterému sem dala facku! Oooo jestli to řekne Bequildovi tak sem v háji.
"Tohle je Marf a tohle Frankie. Vy budete pracovat spolu. Budeš jí muset vše naučit jo a ona má schopnosti, které měla Christy, zajímavé že?"
"No, to teda jo."
"Už byste měli jít. A vy Clarson, si pořídíte hůlku."
Chtěla sem ho odpálkovat. Ale před Marfem?! Ted to bude můj společník. Ach jo.Šli sme spolu mlčky po chodbě. Až ve výtahu promluvil.
"Předtim si měla takovou kuráž a ted…?!"
"No, předtim si ale nebyl muj nadřízenej."
"To je fakt. Víš, co kdybychom si zašli na oběd a já ti všechno vysvětlim, hm?"
"Tak jo a kolik ti je?"
"16"
"Aha, jako můj súpa brácha."
"Súpa?"
"Jojo super."
Pak nás ukazováčkem přenesl do restaurace U dvou lvů.
"Vezmeme si ten stůl támhle vzadu ."
"Ne, já chci tenhle!" řekla sem panovičně
"Tak jo, fajn. Co si dáš?"
"Zeleninový salát."
"Aha..Tak já to du objednat."
Při obědě mi vysvětlil, že je tohle všechno super, ale musim kouzlit. Já nechtěla hůlku, zvolila sem si tedy kouzla ukazováčkem. Proto sme se přenesli do jeho komnaty. Byla tamvě modrá a podezřele uklizená.A on v ní bydlel po celý rok.
"Ty používáš hůlku?" zeptala sem se potichu
"Taky ukazováček, je to praktický."
"Na, tu máš." Vyndal takovej nehmotnej sáček a pustil do mýho prstu kouzla.
"Tak a ted si zopakujeme kouzla co umíš.Posad se na postel."
Sedla sem si a koukala se na něj. Měl krásný hnědý vlasy a modrý oči a vůbec, byl celej krásnej.
Opakovali jsme přenášení, ovládání počasí, čarování jídla a taky zvířat. A pak mě naučil, jak se rychle učesat, oblect a namalovat. Stačí mít jen časopis a ukazováčkem ukázat na věc, kterou bych chtěla na sobě změnit a k tomu malé kouzlo Insuprsimo.
Potom sem ho přemluvila, aby mi řekl všechno o Christy:
"Před 20ti lety žila dívka asi taky šestnáctiletá. Zrzka s pihama a zelenýma očima. Seděla na lavičce a bájný mág jí předal sílu napravovat minulost.Jenže jí to přestalo samotnou bavit, tak si našla kámošku čarodějnici. Spolu bojovaly proti démonům a v té době se vytvářela druhá říše. Christy se zamilovala do Petera. Několikrát se s nim rozešla, ale vždy se k sobě vrátili. A pak jí jednou společnice kamarádka Kim řekla, že Peter je největší démon, a že ho musí zabít. Jí se zhroutil celý svět,ale nechtěla se vzdát kouzelné moci a tak se proti němu postavila. On jí prosil aby to nedělala, a ona se tam zhroutila. Kim Petera zabila s pomocí Christiiny ruky. Christy chtěla kuli tomu Kim zabít a když to udělala, moc se postavila proti ní. A tak nejmocnější čarodějka zemřela."
"Ty jo, to je smutný. No a co Kim?"
"No, ta ted žije, je jí 36…někde kousek odtud, ale prý se kouzel vzdala."
"Víš, kdy budeme něco podnikat?"
"Až nastane čas, zastavím se pro tebe, to se neboj:-D"
"Jojo, je pět hodin, neměla bych jít?!"
"Jak chceš Frankie. Ale nechceš radči se mnou povečeřet?"
"Tak třeba…no jo."
Při večeři jsme si povídali o tom, jak sem mu dala facku. Přišel mi stejně super jako brácha a docela sem se toho bála. Vždyt sem kluka nikdy nechtěla mít, chtěla sem jen být hezká a bohatá. Když sem o tomhle přemýšlela, v místnosti bylo naprosté ticho. Párkrát chtěl něco říct, pak ale jen polknul do prázdna. Bylo už šest a já přemýšlela o odchodu. Když v tu zazvonil zvonek. Marf se zvednul a šel otevřít, já sem měla strach z osoby, která je za dveřma. A bála sem se správně, byla to jeho přítelkyně Jessica.
"Ahoj broučku, jdu si pro můj fialový svetr!" prošla blondska na vyšším podpatku než sem měla já a to mě naštvalo.V místnosti stále panovalo ticho až do té doby co nafrfnaná blondýnka promluvila.
"Co ty tu děláš, děcko? To je tvoje nová holka?" Ušklíbla se na Márfa.
Zdřejmě nebyla členkou druhé říše a tak se Márf rozkoktal. "No..ehm…sestry dcera…neteř!"
"Opravdu?! Já myslela že tý je 5?! A tahle vapadá tak na sedm. To už sem nevydržela a nasupěně sem odcekla.
"Hele blondsko, odpal než se naseru!" načež se Marf na mě usmál a Jessica se ušklíbla
"Dětátko, radim ti dobře, nehraj si se mnou!"
"A to já právě že budu!"
Zavřela sem oči, zatla zuby a zastavila čas. Pak sem přistoupila k Jessice a sundala jí ty krásný botičky. Nakonec sem na ní vylila polívku. Mno a pak sem zas čas pustila.
"Cos to provedla ty malá uličnice?! Tys zastavila čas?! Márfe, ona je jako Christy!"
To sem se přepočítala, ona druhou říši znala…a navíc to byla expřítelkyně, která se k Márfovi chtěla evidentně vrátit.
"Jo, když to chceš vědět. Je má svěřenkyně."
"Aha, to znamená, že nikoho nemáš?"
"Ne, nemám…a ani mít nechci." Když tohle řekl, začalo mi bušit srdce. Přesto že mě to mohlo být úplně jedno.
"Asi bych už měla jít, a ty taky barbíno, máš špinavej topík." Vložila sem se do jejich ne příliš dobrého rozhovoru.
"Tak páčko Marfe a barbínko." Řekla sem nebojácně a obtočila sem se ukazováčkem.
Objevila sem se opětně před domem. Táta byl už dávno s Bízí u babičky, a já jen doufala, že už u nás nebude Lili, Jamesovo holka.
Potichounku sem vstoupila do baráku, do chodby, kde sem sundala nový botičky a dál sem postupovala přes obývák do druhého patra, kde sem měla v posledních dveřích pokoj. Byl tyrkysovej a měla sem ho společně s bráchou, protože v jeho starým pokoji ted bydlela Bízí.
"Čau brácha! Tak co Lili?!"
"No…ehm..ahoj!" Ozvaly se dva hlasy a já se lekla.
"Jejda ahoj Lili." Jo, k mímu neštěstí tam Lili byla taky.
"Já už půjdu, Jamesi…" váhala Liliana
"Ne, ne nechod! Já…já…Já počkam u Bízí." Začala sem jí nerozhodně zastavovat.
"Stejnak už sem chtěla jít) Ahoj."
A tak odešla a já byla zklamaná, že sem to Jamesovi skazila. Brácha vyprovodil Lili a když se vrátil tak mě mile potěšil.
"Nic neříkej Frankie! V pořádku, simtě. Jo a zítra jdem k nim, takže máš dům do pěti volnej!"
"Díky Jamesi!" a objala sem ho
"Zavolám tátovi jo?" nabídla sem se a James mi byl nejspíž vděčný, protože neměl rád rozhovory s tím otravným fotříkem.
A tak sem popadla mobil a vytočila tátu. Nejdřív nebral, ale potom se ozvalo:
"Prosím, kdo volá ááááááááá ci mama!" zasmála sem se a mluvila dál.
"Ahoj táto."
"Ahoj Franknštejnko! Čekej, jdu do koupelny."
"Neříkej mi Franknšetejnko!!!!"
"Tak promin Franky. Jak se u vás vede? Vydržíte to?"
"Jasně tati, všechno ok. Celý den jsme se Jamesem byli doma a on mě učil děják."
"No to rád slyšim. Bízí je taky hodná. Tak zítra sem doma v pět. Papáá."
"Ahoj!" a zaklapla sem telefon
James se na mě děkovně koukl a já se jen usmála. Pak sem hodila mobílek na židli a svalila se do postele. Byla sem hodně unavená a tak sem i v oblečení usnula.
Ráno, když sem se asi v jedenáct probudila, James už doma nebyl. Tak sem si napustila vanu a pokojně sem se v ní uvelebila. Asi po půl hodině ležení zazvonil zvonek. Já sem byla pořád ve vaně a tak sem z ní rychle vylezla, utřela si nohy a zabalila sem se do ručníku. Potom jsem běžela k oknu. Otevřela sem ho, a koho to u branky nevidim.
"Ahoj Márfe. Co ty tu?"
"No, chtěl jsem tě ještě něco naučit, zítra deš do školy a pak už se nebudem tak moc učit víš?!"
" Aha, mno tak se ukazováčkem přikouzli sem nahoru."
"Jo."
"Jejda, ty ses koupala?!"
"Nák tak:-D…ale to nevadí, počkej tady a ja se obleču." A ještě sem mu vykouzlila džus a čipsy aby věděl, že si to ze včerejška pamatuju.
"Výborně a ted ještě vykouzly něco na sebe." Já sem přikývla a pomocí ukazováčku sem si vykouzlila kostkované kalhoty po kolena a delší šedý triko s růžovýma proužkama. Vlasy sem si sčesala do ležérního culíčku a posadila se na křeslo, vedle Márfa.
Až do oběda mě učil zaklínadla jako inpocitritius, limudon, krepara nemara a další, ale nejlepší bylo justupikuo. To se používá při testech na bezpečné opisování. To se mi zajisté bude hodit.Akorát je zakázané… A k obědu sem vyčarovala pizzu. Po obědě se mi ale už učit nechtělo.
"Marfe, já už toho učení mám plný zuby, nechme toho!"
"Jo jo, tak já se pudu učit."
"Aha…mno tak jo…ahoj."
"No, ty se teda s člověkem nemazlíš!"
"No ty si navrhl, že pudes a ja tě nebudu nutit, to teda ne!"
"Tak fajn, rád bych zůstal hm?"
"Najednou."
"Víš co?! Já raději pudu!"
"Fajn ahoj."
"Ahoj."
Bylo mi to líto, ale, co sem mohla dělat. Když sem ale tak odpoledne seděla na posteli rozhodla sem se, že ho navštívím. Byly tři hodiny a tak sem si vzala sukýnku a vytahaný triko, pak sem se k němu dostala pomocí ukazováčku.
"Ježiš, já se tě lekl! Co tady dělaš?"
"Seš tu sám?"
"Jasně."
Na nic sem nečekala a ukazováčkem sem nás oba přenesla zpět k nám domu. Všechno sme si vyjasnili, a já se poprví někomu omluvila. Když jsme si tak povídali, zamyšleně sem se na něj dívala a uvědomila sem si, že sem do něj nejspíž zamilovaná.
"Hej, posloucháš mě?!" vyrušil mě z mého zamyšlení
"Co?! JO jasně."
"Aha, no to vidim."
"Promin." Myslela sem, že ted bude sobeckej, jako jindy, ale on sem ke mně přiblížil na milimetr a objal mě. Já sem si to užívala a po chvíli jsme se začali vášnivě líbat. Bylo to úžasný a já to zažívala poprvé. Chtěla sem, aby to nikdy neskončilo, ale bohužel sem uslyšela auto, které zastavilo před barákem. On mě přenesl k nim. Já sem chtěla zpátky, ale Márf mě nechtěl pustit. Proto sem ho kopla a ukazováčkem sem se vrátila.
"Ahoj tati (muck>Đ) ahoj Bízí."
"Ahoj, kde je James???" mě zabušilo srdce… byly teprve čtyři hodiny, James tedy příde až za hodku a tátovi nesmim říct pravdu. Ne, nezradím Jamese…jen rychle něco vymyslet!
"Mno??" otravoval dál táta
"Mno, on…on…(polk) šel na….na ….nákup!! Jo šel na nákup, protože měl hlad." rozkoktala sem se
"Aha, ale dyt v lednici je plno jídla."
"No…on …měl chut na něco jinýho a šel do restauračky."
"Proč si neobjednal pizzu?"
"Tak dost tati. Konec s timhle výslechem, je mu 16, má právo si zajít do hospody s kámošem! A vůbec, chtěla sem udělat tolik věcí a kůli tobě sem byla celou dobu doma, to ti nestačí?!"
Otec se k mé nevíře neomluvil, a ani nezačal řvát, pouze odešel. Já sem to ale nemohla vydržet a nasupěně sem řvala: "NO počkej! Nejdřív mi vynadáš a pak ani neuznáš vinu?"
"Promin, není mi dobře. Bízí celou dobu zlobila, dva dny sem nezavřel oči."
A já mu to věřila. Vypadal na to a tak sem se rozhodla, že toho peskování nechám a pudu za Bízí.
"Kathe! Jak to vypadá ta kuchyn, nevíš???"
"Ne ne nevim." Usmála se a já myslela že jí přetrhnu. Odešla sem s ní do jejího pokoje a vykouzlila sít, ze které se nemohla dostat. Pak sem zamkla i dveře, aby tam náhodou nešel táta a kouzlem sem dole uklidila kuchyn, která byla vzhůru nohama. Táta spal, James byl jistě na cestě, Kathe spala…ted zbývalo se kouknout jak to vypadá s Márfem.
"Ahoj, je ti dobře? Promin, musela sem tam."
"Ahoj…jasně jenom nemůžu chodit, ani se přenášet."
"Je mi to líto, promin!"
"No jo furt."
"Fajn, tak já se omlouvat nebudu. Vyča…"
"Pšššššt."
"Co je? Počkej že ty tady někoho obyčejnýho máš." Kouzlem sem si zjistila, že ve skříni je schovaná náka nečarodějka a dala sem Márfovi facku.
"Ty..ty hovado!!!" rozbrečela sem se a přenesla domu. James už spal, táta i Bízí taky a tak sem si vzala saténovou košilku a šla spát. Nemohla sem ovšem usnout. Pořád sem myslela na Marfa a tu ženskou. A tak sem se v půl jedný v noci zneviditelnila a přenesla sem se k Márfovi.
Všude byla tma, spal. A sám, úplně sám. Lehla sem si jako neviditelná vedle něho a obejmula ho. On se probudil.
"Frankie! Ty si tady, že?!" já mlčela a raději sem ho pustila
On ale pomocí ruky neviditelnost zrušil a já, jen v saténové košilce ležela na jeho posteli.
"Eeeee….no já bych už pomalu šla. Ráda sem tě viděla."
"Stuj a vysvětluj!"
"No…prostě sem tě chtěla vidět!" na nic sem nečekala a mávla ukazováčkem.
On ale pronesl : STOP a já sem se nemohla přenest, byla sem úplně stuhlá. On ke mně přišel a žačal mě líbat. Já sem se tomu poddala, využila toho a podařilo se mi se přenest. Ani sem nevěděla jak. Pak sem vytvořila barijéru, aby se do místnosti nemohl nikdo přenést a usnula sem.
Další ráno sem vstala už v šest. Byla škola- jak jinak. Chodila sem na obyčejnej gympl, hodinu pěšky od baráku. Ráno sem ale jezdila autobusem. A včera večer se vrátila Kim, a ta bydlí hned naproti zastávce.
Udělala sem každodenní věci a oblekla sem si červený šaty s puntíkama nad kolena. Pod to sem si dala silonky, jelikož byl chladný říjen. Udělala sem si dva culíky a vzala si červený lodičky. Pak sem si na šaty nandala černý sako, popadla tašku a v sedm sem opouštěla dům. Měla sem jen pět minut, a protože kolem mě nikdo nebyl sem se rozběhla. Ale, uklouzla sem v těch lodičkách a svalila sem se přímo do louže. Moje krásný šatičky byly ted hnusný a mokrý. Proto sem udělala jediné. Zazvonila sem na Kim a u nich v sauně na zahradě sem se převlekla do úplně stejných šatů, ale čistých.
O čtvrt hodiny pozdějc už jsme obě stály na zastávce a čekaly na další autobus. Když konečně přijel, byl úplně narvaný. Věčinou s námi jezdil muj brácha James, a nějací lidi ze třídy, hlavně Karol, to byla taky celkem dobrá holka.
Dyž už jsme byly s Kim v autobuse, málo lidí tam fakt nebylo. Dvojsedačky byly volné už jen dvě. A tak jsme se vydaly k té bližší. Do cesty nám ale stoupla TamTam, normálním jménem Deina, nafoukaná blondska a se s vou partičkou, věrných beránků.
"Hele, Franknštejnko!(heh) Vodpal a nebudeme dělat žádný histerický záchvaty, ano?!" usmála se na mě, ale přesto věděla, že jako jediná ze třídy se ji umim postavit.
"Tak zaprvé! Tady sedíme my, a vy děte vycpat s historickýma záchvatama! A za druhý, mi nebudeš říkat Franknštejnko!!! Ty jedna mihule blondatá!"
"Neříkej mi mihule, Franknštejnko!"
"Promin, já chtěla říct vyhule, vyhule!"
Ona byla jen blbá blondska, a nevím proč se jí všichni tak báli. Nakonec ale stejně odpálila a na dvojsedačku sem si sedla já s Kim, která byla jednou z vystrašených lidiček, co se týče TamTam.
Když jsme dojely bylo už skoro osm.S Karol jsme autobusem nejely, protože byla nejspíž nemocná. Chladné pondělí se ve škole pořádně vleklo. Byla to strašná nuda sedět v lavicích a ještě ke všemu venku začalo lít jako z konve. Zkoušela sem občas hrát si s ukazováčkem, ale ani to mi nepomohlo přestat myslet na Márfiho. Když už zbývaly jen dvě odporné hodiny matematiky stalo se něco, co sem si moc přála. Zastavil se čas, kolem mě byli všichni stuhlí, jen já se mohla volně hýbat. Ale, to kouzlo sem nevyčarovala já, kdo tedy?! Kladla sem otázku sama sobě(v duchu) a když se nic nedělo, sedla sem si k Kim, a celej test sem opsala.
"Ale, to se dělá, opisovat testy?!" uslyšela sem za sebou a docela sem se lekla. Pak sem se otočila… "Ahoj Márfe, co tu děláš?!"
"Přišel sem tě navštívit."
"Promin, ale my už si nemáme co říct, požádám o jiného učitele."
"Ne, ne prosím, je to moje jediná příležitost."
"A myslíš, že kůli tobě to neudělám?!"
"No, já myslel, že mě máš ráda."
"Já jo, ale ty ne, nehnu pro tebe ani malíčkem!"
Pak sem zpustila čas a všichni se lekly, kdo to je ve třídě. Já jsem Márfa odpálila, pak sem lidem ze třídy vymazala vzpomínku na Márfa a posunula sem čas.
"Dobrý den, Frankie Clarson." řekla sem dědkovi kterej rozdával papíry na zkoušky
"Tu máte." Dal mi dvoustránkový test a posadil mě dozadu, do poslední lavice.
Spanikařila sem, ty obsahy kouzel sem nikdy neslyšela. Bezmocně sem odevzdala test.
"Ne, já to nedokážu!"
"Fajn, odejděte!" a ukázal na dveře.Ale v tom přišel ten pán, před kterým sem kouzlila.
"Tahle dívka, Clarson, je automaticky přijata, má moc, kterou měla Christy. Bude s nejlepším klukem 5.kategorie, jasné?"
"Ano, tak tu máš, a ted pudes s panem Bequieldem."
Rozzařila sem se a odešla s tim pánem. Jeli jsme výtahem až do 21.patra a tam jsme vešli do třídy, kde byla hodina pro 5.kategorii.
"Marfe, ty pojd s námi." Zavelel pan Bequild.
Marf si zbalil věci a šel za námi. Cože??? On to je ten kluk, kterému sem dala facku! Oooo jestli to řekne Bequildovi tak sem v háji.
"Tohle je Marf a tohle Frankie. Vy budete pracovat spolu. Budeš jí muset vše naučit jo a ona má schopnosti, které měla Christy, zajímavé že?"
"No, to teda jo."
"Už byste měli jít. A vy Clarson, si pořídíte hůlku."
Chtěla sem ho odpálkovat. Ale před Marfem?! Ted to bude můj společník. Ach jo.Šli sme spolu mlčky po chodbě. Až ve výtahu promluvil.
"Předtim si měla takovou kuráž a ted…?!"
"No, předtim si ale nebyl muj nadřízenej."
"To je fakt. Víš, co kdybychom si zašli na oběd a já ti všechno vysvětlim, hm?"
"Tak jo a kolik ti je?"
"16"
"Aha, jako můj súpa brácha."
"Súpa?"
"Jojo super."
Pak nás ukazováčkem přenesl do restaurace U dvou lvů.
"Vezmeme si ten stůl támhle vzadu ."
"Ne, já chci tenhle!" řekla sem panovičně
"Tak jo, fajn. Co si dáš?"
"Zeleninový salát."
"Aha..Tak já to du objednat."
Při obědě mi vysvětlil, že je tohle všechno super, ale musim kouzlit. Já nechtěla hůlku, zvolila sem si tedy kouzla ukazováčkem. Proto sme se přenesli do jeho komnaty. Byla tamvě modrá a podezřele uklizená.A on v ní bydlel po celý rok.
"Ty používáš hůlku?" zeptala sem se potichu
"Taky ukazováček, je to praktický."
"Na, tu máš." Vyndal takovej nehmotnej sáček a pustil do mýho prstu kouzla.
"Tak a ted si zopakujeme kouzla co umíš.Posad se na postel."
Sedla sem si a koukala se na něj. Měl krásný hnědý vlasy a modrý oči a vůbec, byl celej krásnej.
Opakovali jsme přenášení, ovládání počasí, čarování jídla a taky zvířat. A pak mě naučil, jak se rychle učesat, oblect a namalovat. Stačí mít jen časopis a ukazováčkem ukázat na věc, kterou bych chtěla na sobě změnit a k tomu malé kouzlo Insuprsimo.
Potom sem ho přemluvila, aby mi řekl všechno o Christy:
"Před 20ti lety žila dívka asi taky šestnáctiletá. Zrzka s pihama a zelenýma očima. Seděla na lavičce a bájný mág jí předal sílu napravovat minulost.Jenže jí to přestalo samotnou bavit, tak si našla kámošku čarodějnici. Spolu bojovaly proti démonům a v té době se vytvářela druhá říše. Christy se zamilovala do Petera. Několikrát se s nim rozešla, ale vždy se k sobě vrátili. A pak jí jednou společnice kamarádka Kim řekla, že Peter je největší démon, a že ho musí zabít. Jí se zhroutil celý svět,ale nechtěla se vzdát kouzelné moci a tak se proti němu postavila. On jí prosil aby to nedělala, a ona se tam zhroutila. Kim Petera zabila s pomocí Christiiny ruky. Christy chtěla kuli tomu Kim zabít a když to udělala, moc se postavila proti ní. A tak nejmocnější čarodějka zemřela."
"Ty jo, to je smutný. No a co Kim?"
"No, ta ted žije, je jí 36…někde kousek odtud, ale prý se kouzel vzdala."
"Víš, kdy budeme něco podnikat?"
"Až nastane čas, zastavím se pro tebe, to se neboj:-D"
"Jojo, je pět hodin, neměla bych jít?!"
"Jak chceš Frankie. Ale nechceš radči se mnou povečeřet?"
"Tak třeba…no jo."
Při večeři jsme si povídali o tom, jak sem mu dala facku. Přišel mi stejně super jako brácha a docela sem se toho bála. Vždyt sem kluka nikdy nechtěla mít, chtěla sem jen být hezká a bohatá. Když sem o tomhle přemýšlela, v místnosti bylo naprosté ticho. Párkrát chtěl něco říct, pak ale jen polknul do prázdna. Bylo už šest a já přemýšlela o odchodu. Když v tu zazvonil zvonek. Marf se zvednul a šel otevřít, já sem měla strach z osoby, která je za dveřma. A bála sem se správně, byla to jeho přítelkyně Jessica.
"Ahoj broučku, jdu si pro můj fialový svetr!" prošla blondska na vyšším podpatku než sem měla já a to mě naštvalo.V místnosti stále panovalo ticho až do té doby co nafrfnaná blondýnka promluvila.
"Co ty tu děláš, děcko? To je tvoje nová holka?" Ušklíbla se na Márfa.
Zdřejmě nebyla členkou druhé říše a tak se Márf rozkoktal. "No..ehm…sestry dcera…neteř!"
"Opravdu?! Já myslela že tý je 5?! A tahle vapadá tak na sedm. To už sem nevydržela a nasupěně sem odcekla.
"Hele blondsko, odpal než se naseru!" načež se Marf na mě usmál a Jessica se ušklíbla
"Dětátko, radim ti dobře, nehraj si se mnou!"
"A to já právě že budu!"
Zavřela sem oči, zatla zuby a zastavila čas. Pak sem přistoupila k Jessice a sundala jí ty krásný botičky. Nakonec sem na ní vylila polívku. Mno a pak sem zas čas pustila.
"Cos to provedla ty malá uličnice?! Tys zastavila čas?! Márfe, ona je jako Christy!"
To sem se přepočítala, ona druhou říši znala…a navíc to byla expřítelkyně, která se k Márfovi chtěla evidentně vrátit.
"Jo, když to chceš vědět. Je má svěřenkyně."
"Aha, to znamená, že nikoho nemáš?"
"Ne, nemám…a ani mít nechci." Když tohle řekl, začalo mi bušit srdce. Přesto že mě to mohlo být úplně jedno.
"Asi bych už měla jít, a ty taky barbíno, máš špinavej topík." Vložila sem se do jejich ne příliš dobrého rozhovoru.
"Tak páčko Marfe a barbínko." Řekla sem nebojácně a obtočila sem se ukazováčkem.
Objevila sem se opětně před domem. Táta byl už dávno s Bízí u babičky, a já jen doufala, že už u nás nebude Lili, Jamesovo holka.
Potichounku sem vstoupila do baráku, do chodby, kde sem sundala nový botičky a dál sem postupovala přes obývák do druhého patra, kde sem měla v posledních dveřích pokoj. Byl tyrkysovej a měla sem ho společně s bráchou, protože v jeho starým pokoji ted bydlela Bízí.
"Čau brácha! Tak co Lili?!"
"No…ehm..ahoj!" Ozvaly se dva hlasy a já se lekla.
"Jejda ahoj Lili." Jo, k mímu neštěstí tam Lili byla taky.
"Já už půjdu, Jamesi…" váhala Liliana
"Ne, ne nechod! Já…já…Já počkam u Bízí." Začala sem jí nerozhodně zastavovat.
"Stejnak už sem chtěla jít) Ahoj."
A tak odešla a já byla zklamaná, že sem to Jamesovi skazila. Brácha vyprovodil Lili a když se vrátil tak mě mile potěšil.
"Nic neříkej Frankie! V pořádku, simtě. Jo a zítra jdem k nim, takže máš dům do pěti volnej!"
"Díky Jamesi!" a objala sem ho
"Zavolám tátovi jo?" nabídla sem se a James mi byl nejspíž vděčný, protože neměl rád rozhovory s tím otravným fotříkem.
A tak sem popadla mobil a vytočila tátu. Nejdřív nebral, ale potom se ozvalo:
"Prosím, kdo volá ááááááááá ci mama!" zasmála sem se a mluvila dál.
"Ahoj táto."
"Ahoj Franknštejnko! Čekej, jdu do koupelny."
"Neříkej mi Franknšetejnko!!!!"
"Tak promin Franky. Jak se u vás vede? Vydržíte to?"
"Jasně tati, všechno ok. Celý den jsme se Jamesem byli doma a on mě učil děják."
"No to rád slyšim. Bízí je taky hodná. Tak zítra sem doma v pět. Papáá."
"Ahoj!" a zaklapla sem telefon
James se na mě děkovně koukl a já se jen usmála. Pak sem hodila mobílek na židli a svalila se do postele. Byla sem hodně unavená a tak sem i v oblečení usnula.
Ráno, když sem se asi v jedenáct probudila, James už doma nebyl. Tak sem si napustila vanu a pokojně sem se v ní uvelebila. Asi po půl hodině ležení zazvonil zvonek. Já sem byla pořád ve vaně a tak sem z ní rychle vylezla, utřela si nohy a zabalila sem se do ručníku. Potom jsem běžela k oknu. Otevřela sem ho, a koho to u branky nevidim.
"Ahoj Márfe. Co ty tu?"
"No, chtěl jsem tě ještě něco naučit, zítra deš do školy a pak už se nebudem tak moc učit víš?!"
" Aha, mno tak se ukazováčkem přikouzli sem nahoru."
"Jo."
"Jejda, ty ses koupala?!"
"Nák tak:-D…ale to nevadí, počkej tady a ja se obleču." A ještě sem mu vykouzlila džus a čipsy aby věděl, že si to ze včerejška pamatuju.
"Výborně a ted ještě vykouzly něco na sebe." Já sem přikývla a pomocí ukazováčku sem si vykouzlila kostkované kalhoty po kolena a delší šedý triko s růžovýma proužkama. Vlasy sem si sčesala do ležérního culíčku a posadila se na křeslo, vedle Márfa.
Až do oběda mě učil zaklínadla jako inpocitritius, limudon, krepara nemara a další, ale nejlepší bylo justupikuo. To se používá při testech na bezpečné opisování. To se mi zajisté bude hodit.Akorát je zakázané… A k obědu sem vyčarovala pizzu. Po obědě se mi ale už učit nechtělo.
"Marfe, já už toho učení mám plný zuby, nechme toho!"
"Jo jo, tak já se pudu učit."
"Aha…mno tak jo…ahoj."
"No, ty se teda s člověkem nemazlíš!"
"No ty si navrhl, že pudes a ja tě nebudu nutit, to teda ne!"
"Tak fajn, rád bych zůstal hm?"
"Najednou."
"Víš co?! Já raději pudu!"
"Fajn ahoj."
"Ahoj."
Bylo mi to líto, ale, co sem mohla dělat. Když sem ale tak odpoledne seděla na posteli rozhodla sem se, že ho navštívím. Byly tři hodiny a tak sem si vzala sukýnku a vytahaný triko, pak sem se k němu dostala pomocí ukazováčku.
"Ježiš, já se tě lekl! Co tady dělaš?"
"Seš tu sám?"
"Jasně."
Na nic sem nečekala a ukazováčkem sem nás oba přenesla zpět k nám domu. Všechno sme si vyjasnili, a já se poprví někomu omluvila. Když jsme si tak povídali, zamyšleně sem se na něj dívala a uvědomila sem si, že sem do něj nejspíž zamilovaná.
"Hej, posloucháš mě?!" vyrušil mě z mého zamyšlení
"Co?! JO jasně."
"Aha, no to vidim."
"Promin." Myslela sem, že ted bude sobeckej, jako jindy, ale on sem ke mně přiblížil na milimetr a objal mě. Já sem si to užívala a po chvíli jsme se začali vášnivě líbat. Bylo to úžasný a já to zažívala poprvé. Chtěla sem, aby to nikdy neskončilo, ale bohužel sem uslyšela auto, které zastavilo před barákem. On mě přenesl k nim. Já sem chtěla zpátky, ale Márf mě nechtěl pustit. Proto sem ho kopla a ukazováčkem sem se vrátila.
"Ahoj tati (muck>Đ) ahoj Bízí."
"Ahoj, kde je James???" mě zabušilo srdce… byly teprve čtyři hodiny, James tedy příde až za hodku a tátovi nesmim říct pravdu. Ne, nezradím Jamese…jen rychle něco vymyslet!
"Mno??" otravoval dál táta
"Mno, on…on…(polk) šel na….na ….nákup!! Jo šel na nákup, protože měl hlad." rozkoktala sem se
"Aha, ale dyt v lednici je plno jídla."
"No…on …měl chut na něco jinýho a šel do restauračky."
"Proč si neobjednal pizzu?"
"Tak dost tati. Konec s timhle výslechem, je mu 16, má právo si zajít do hospody s kámošem! A vůbec, chtěla sem udělat tolik věcí a kůli tobě sem byla celou dobu doma, to ti nestačí?!"
Otec se k mé nevíře neomluvil, a ani nezačal řvát, pouze odešel. Já sem to ale nemohla vydržet a nasupěně sem řvala: "NO počkej! Nejdřív mi vynadáš a pak ani neuznáš vinu?"
"Promin, není mi dobře. Bízí celou dobu zlobila, dva dny sem nezavřel oči."
A já mu to věřila. Vypadal na to a tak sem se rozhodla, že toho peskování nechám a pudu za Bízí.
"Kathe! Jak to vypadá ta kuchyn, nevíš???"
"Ne ne nevim." Usmála se a já myslela že jí přetrhnu. Odešla sem s ní do jejího pokoje a vykouzlila sít, ze které se nemohla dostat. Pak sem zamkla i dveře, aby tam náhodou nešel táta a kouzlem sem dole uklidila kuchyn, která byla vzhůru nohama. Táta spal, James byl jistě na cestě, Kathe spala…ted zbývalo se kouknout jak to vypadá s Márfem.
"Ahoj, je ti dobře? Promin, musela sem tam."
"Ahoj…jasně jenom nemůžu chodit, ani se přenášet."
"Je mi to líto, promin!"
"No jo furt."
"Fajn, tak já se omlouvat nebudu. Vyča…"
"Pšššššt."
"Co je? Počkej že ty tady někoho obyčejnýho máš." Kouzlem sem si zjistila, že ve skříni je schovaná náka nečarodějka a dala sem Márfovi facku.
"Ty..ty hovado!!!" rozbrečela sem se a přenesla domu. James už spal, táta i Bízí taky a tak sem si vzala saténovou košilku a šla spát. Nemohla sem ovšem usnout. Pořád sem myslela na Marfa a tu ženskou. A tak sem se v půl jedný v noci zneviditelnila a přenesla sem se k Márfovi.
Všude byla tma, spal. A sám, úplně sám. Lehla sem si jako neviditelná vedle něho a obejmula ho. On se probudil.
"Frankie! Ty si tady, že?!" já mlčela a raději sem ho pustila
On ale pomocí ruky neviditelnost zrušil a já, jen v saténové košilce ležela na jeho posteli.
"Eeeee….no já bych už pomalu šla. Ráda sem tě viděla."
"Stuj a vysvětluj!"
"No…prostě sem tě chtěla vidět!" na nic sem nečekala a mávla ukazováčkem.
On ale pronesl : STOP a já sem se nemohla přenest, byla sem úplně stuhlá. On ke mně přišel a žačal mě líbat. Já sem se tomu poddala, využila toho a podařilo se mi se přenest. Ani sem nevěděla jak. Pak sem vytvořila barijéru, aby se do místnosti nemohl nikdo přenést a usnula sem.
Další ráno sem vstala už v šest. Byla škola- jak jinak. Chodila sem na obyčejnej gympl, hodinu pěšky od baráku. Ráno sem ale jezdila autobusem. A včera večer se vrátila Kim, a ta bydlí hned naproti zastávce.
Udělala sem každodenní věci a oblekla sem si červený šaty s puntíkama nad kolena. Pod to sem si dala silonky, jelikož byl chladný říjen. Udělala sem si dva culíky a vzala si červený lodičky. Pak sem si na šaty nandala černý sako, popadla tašku a v sedm sem opouštěla dům. Měla sem jen pět minut, a protože kolem mě nikdo nebyl sem se rozběhla. Ale, uklouzla sem v těch lodičkách a svalila sem se přímo do louže. Moje krásný šatičky byly ted hnusný a mokrý. Proto sem udělala jediné. Zazvonila sem na Kim a u nich v sauně na zahradě sem se převlekla do úplně stejných šatů, ale čistých.
O čtvrt hodiny pozdějc už jsme obě stály na zastávce a čekaly na další autobus. Když konečně přijel, byl úplně narvaný. Věčinou s námi jezdil muj brácha James, a nějací lidi ze třídy, hlavně Karol, to byla taky celkem dobrá holka.
Dyž už jsme byly s Kim v autobuse, málo lidí tam fakt nebylo. Dvojsedačky byly volné už jen dvě. A tak jsme se vydaly k té bližší. Do cesty nám ale stoupla TamTam, normálním jménem Deina, nafoukaná blondska a se s vou partičkou, věrných beránků.
"Hele, Franknštejnko!(heh) Vodpal a nebudeme dělat žádný histerický záchvaty, ano?!" usmála se na mě, ale přesto věděla, že jako jediná ze třídy se ji umim postavit.
"Tak zaprvé! Tady sedíme my, a vy děte vycpat s historickýma záchvatama! A za druhý, mi nebudeš říkat Franknštejnko!!! Ty jedna mihule blondatá!"
"Neříkej mi mihule, Franknštejnko!"
"Promin, já chtěla říct vyhule, vyhule!"
Ona byla jen blbá blondska, a nevím proč se jí všichni tak báli. Nakonec ale stejně odpálila a na dvojsedačku sem si sedla já s Kim, která byla jednou z vystrašených lidiček, co se týče TamTam.
Když jsme dojely bylo už skoro osm.S Karol jsme autobusem nejely, protože byla nejspíž nemocná. Chladné pondělí se ve škole pořádně vleklo. Byla to strašná nuda sedět v lavicích a ještě ke všemu venku začalo lít jako z konve. Zkoušela sem občas hrát si s ukazováčkem, ale ani to mi nepomohlo přestat myslet na Márfiho. Když už zbývaly jen dvě odporné hodiny matematiky stalo se něco, co sem si moc přála. Zastavil se čas, kolem mě byli všichni stuhlí, jen já se mohla volně hýbat. Ale, to kouzlo sem nevyčarovala já, kdo tedy?! Kladla sem otázku sama sobě(v duchu) a když se nic nedělo, sedla sem si k Kim, a celej test sem opsala.
"Ale, to se dělá, opisovat testy?!" uslyšela sem za sebou a docela sem se lekla. Pak sem se otočila… "Ahoj Márfe, co tu děláš?!"
"Přišel sem tě navštívit."
"Promin, ale my už si nemáme co říct, požádám o jiného učitele."
"Ne, ne prosím, je to moje jediná příležitost."
"A myslíš, že kůli tobě to neudělám?!"
"No, já myslel, že mě máš ráda."
"Já jo, ale ty ne, nehnu pro tebe ani malíčkem!"
Pak sem zpustila čas a všichni se lekly, kdo to je ve třídě. Já jsem Márfa odpálila, pak sem lidem ze třídy vymazala vzpomínku na Márfa a posunula sem čas.