close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1.kapča

8. dubna 2008 v 9:08 |  Kapitolovka:Frankie
zivot mym pohledem aneb, co všechno se událo
1.kapitola- Druhá říše
Celá rodinka už hodinu seděla u stolu. Byla to pěkná nuda…
"Tak toho nechte! Peníze potřebujeme a tohle je jedinečná příležitost! A navíc už jsme hlasovaly, takže mamka pojede!" rozčilovala sem se.

"Miláčku, moc ti děkuju, kdyby nebylo tvýho hlasu tak příjdeme o tolik peněz." Hladila mě mamka po vlasech které byly hedvábné a lesklé.
"A jak mam uhlídat Kathe, Jamese i Frankie?!" zlobil se táta.
Měla sem ho plné zuby. Můj šestnáctiletý brácha, který měl neustále v uších sluchátka a naplné pecky puštěnou MP3, klidně pronesl.
"Táto, já i Frankie se o sebe dovedeme postarat, a naší tříletou sestřičku Bízí určitě zvládneš, ne?"
"Ach ano, ty děti maj pravdu, Arnolde! Prostě jedu a vydělám za měsíc 100 000,- ! Takovou příležitost si nenechám ujít!""zlobila se Tara, moje třicetiosmiletá mamina.
Táta se na ni koukal z otevřenou pusou a sestra Kathe( my jí s bráchou říkáme Bízí) se gebila.
Tím byla porada ukončená. A to znamenalo, že naše mamka zítra v noci odjíždí na Island, kde bude pracovně měsíc a dostane za to 100 000,- a taky že se vrátí přesně v den mích narozek.
"Juchuuuuu, už mi bude dvanáct." Radovala sem se v pokoji kam právě přišel James. Co vim od kámošek, vždy byli bráchové otravný paka. Ale já bych řekla, že je to se mnou a Jamesem v pohodě. Sice se občas škárlíme, ale vždy držíme při sobě. Pořád se k nám ale vtíra Kathe,naše tříletá blondatá sestra.
"Ségra, víš mno…jak bych ti to řekl?!" ptal se a já sem dostávala záchvaty smíchu.
"Jasně, zítra máma odjíždí, bude sobota a táta pojede na víkend s Bízí k babičce. Takže tu překážim jen já, co?"
"No…neber si to osobně, jen nás s mojí holkou nebaví bejt pořád venku, zrovna ted, v říjnu."
"Jo jo, neboj vypadnu ráno a vrátim se večer, ok?"
"Díky."
Přemýšlela sem, kde budu a co budu dělat. Moje kámoška Kim bydlela o dvě ulice dál, ale ta ted byla v Egyptě. Její rodiče byli moc bohatý a bydleli ve velké vile.
A tak sem se rozhodla, podívat se do druhé říše.
Sundala sem si značkové džíny a nandala kostkovanou minisukni. Vlasy sem si sčesala a dala sem si na ně látkovou růžovou čelenku. Aby se mi ta čelenka hodila, vzala sem si k ní růžový top. Na to zelený khaky kabát a střevíčky na 6ti cm podpatku. Zamávala sem mámě se slovy, že do osmi sem doma. Venku bylo páteční deštivé odpoledne, otřesné. Všude po ulicích se válelo mokré listí, ani psa by ven nevyhnal. Já sem na velkém podpatku šla směrem k opuštěné autobusové zastávce. Pěkně mi to podkluzovalo a měla sem velkej strach, že spadnu. Nic méně sem k zastávce došla. Ale nešla sem tam kůli autobusu, ale kůli tajnému vstupu do"DRUHÉ ŘÍŠE" Nikdo blízko mě nebyl a tak sem zaštrachala v kabelce a vyndala oranžovou kartičku se jménem Frankie Clarson. Stoupla sem si k automatu na jízdenky a dvakrát sem do něj kopla. Potom sem jedno z tlačítek vylomila a pod ním bylo další. To sem zmáčkla a na místo, kde vyjíždí jízdenka sem narvala tu kartičku. Stará zed za mnou se rozevřela. Elegantně sem vstoupila a narazila do skleněného výtahu:-D.
"Auuu, vždycky na to zapomenu.!" A hned sem se zberchala ze země. Dívala sem se, jestli mě někdo z druhé říše neviděl, ale přecházející místnost byla prázdná. Nastoupila sem do výtahu a zkmáčkla čuflík s nápisem : třinácté patro, ministerstvo kouzel a noví talenti.
Výtah jel strašně rychle a já se na těch podpatkách nemohla udržet. Když ke konci zpomaloval, hned sem toho využila a zvedala se ze skleněné země. A, akorát. Dveře se otvřely a předemnou byla dlouhá chodba. A taky jeden týpek, odhadla bych ho tak na patnáct, asi z skupinových pomocí. Ony byly čtyři kategorie, první- samostatné, druhá- pomoc představy, třetí- párová spolupráce a čtvrtá- skupinová práce. Já byla v té nejnižší. Samostatná práce. Ale rozhodla sem se to změnit. Jenže, já nechci pomoc představy, ale hned párovou spolupráci, a taky že na to mam.
"A helemese, co tady dělá mladá čarodějka?"
"Hele, odprejskni."
"Promin, ale já tady bejt musím. Dneska dělám zkoušky víš. Už mám pátou kategorii na rozdíl od tebe!"
"Jen se nevytahuj!" dala sem mu facku a rázně odešla. Za sebou sem jen slyšela hlasité zaúpění.
Došla sem až na konec chodby a váhala, jestli mám vstoupit do nových talentů, nebo do ministerstva. Pak sem vstoupila do talentů, protože se tam vždy dělaly zkoušky. Jo, a jak říkal 5.kategorie, to znamená, že vytváří pro 3.katešku pár, takže člověka, kterej je ve třetí kategorii všechno učí.
Otevřela sem dveře a viděla deset dveří a u nich vždy tabulku. Dveře byly označené od jedničky do desítky. Procházela sem kolem vrátek a u dveří číslo sedm sem se zastavila, protože na tabulce bylo zelenou napsáno: volno
"Dobrý den!"ostře sem se koukla starému dědkovi v černém hábitu přímo do očí.
"Dobrý, dobrý…máte nějaké přání?"
"To bych tu asi nebyla ne?"
"Zpustě!" tak ted mě naštval, ale já se radči nehádala
"Mno, chtěla bych přeložit:"
"Ano, kartičku prosím!"
"Tu máte."
"Takže zítra si napíšete testy a pokud vyjdou, máte mít kategorii číslo 2".
"Tak to teda ne! Já nejsem jako ostatní- chápete já sem jiná! Nepoužívam zaříkávadla a talismany…jsem jako Christy!"
"Christy sem neplet´! Byla jiná a navíc zemřela…zapsala se do legend společně s Kim Possible její spolupracovkyní. A vůbec…co ste myslela tim že používáte jinou techniku?"
"Chcete to ukázat?"
"Samozřejmě, jinak ti 3.kategorii nepovolim. Spust!"
Já sem ho poprosila, aby mi vyčaroval velkého bubáka: OCTOPUSSE, samozřejě jen napodobenina. Pak sem zavřela oči a mnula si spánky. Díky tomu se čas zastavil. Přišla sem k vyčarované napodobině jednoho démona a snažila sem se ho zabít. Zatla sem ruku v pěst a z ní vyšlehla veliká ohnivá koule. Letěla a letěla až zasáhla falešného démona. Ten se na prach rozpustil. Pak sem zase zavřela oči a čas se rozeběhl. Předemnou seděl ten chlap a byl zřejmě vyděšenej.
"Vy..vy.. vyste stejná jako legendární Christy!"
"Ano, já vám to říkala!"
"Zítra v deset jsou zkoušky, pokud obstojíte, dáme k vám někoho z páté kategorie. Ted můžete jít."
Tak sem se sebrala a ukazováčkem sem se obkroužila. V ten moment sem se objevila před našim barákem. Kouzlem se sice můžu přenášet, ale nahoru do druhé říše musím vždy přes zastávku.A to bylo jedno z mála kouzel, které sem s ukazováčkem uměla.
Byla už tma, asi devět hodin. To znamenalo, že du pozdě. Opět sem zaštrachala v kabele a vyndala mobil a samozdřejmě sem na své červeně lakované motorole měla několik nepřijatých hovorů pod jménem máma. Doma mě určitě čekal pěknej výprask…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.